Olej na sololitové desce, 101 x 71 cm, rámováno, datace 1996-1997, signováno zezadu Slavík 96-7, přípis s číslem 48.
Autor zde předloženého díla se proslavil jako výtečný kolorista, jenž svá díla tvořil za pomoci zprvu zdánlivě nesouvisejících ploch, které ve výsledku vytvářejí kýžený námět obnášející nezaměnitelnou hru záře zvolených barev. Otakar Slavík zde předkládá jedno ze svých děl zapadajících do jakého si cyklu tváří a masek. Viděná tvář je zde abstrahována jen na základní poznávací znaky, kterým vévodí oči hledící skrze diváka. Paleta zde vybraných barev přímo napadá divákovu pozornost a přitahuje okolní světlo, které podtrhuje již tak vysokou zářivost díla. Samotná tvář je vystavěna ponejvíce žlutými tóny, které sem tam přeskakují jako jiskry do bělostného světla bílého nekonečna. Tvář je zasazena do imaginárního modrozelenou prostředí, které kontrastuje se zmíněnou žlutí a dodávají tak na síle. Slavík zde potvrzuje své kvality pro cit s prací s barevnou pastou a též své jasné místo v okruhu koloristů poválečného československa.