Olej na lepence, 62, 5 x 47, 5 cm, rámováno, datováno 1919, signováno vlevo dole monogramem VŠ, opatřeno znaleckým posudkem ak. mal. Zory Grohmanové a odborným posudkem Prof. PhDr. Tomáše Vlčka CSc.
Zezadu opatřeno štítkem soupis díla národního umělce Václava Špály s potvrzením pravosti Prof. Jaromíra Pečírky a Jana Špály – evidenční štítek pro Špálova díla zastoupená na posmrtné výstavě v roce 1947 v SVU Mánes, dále štítkem Ústředního svazu Českých výtvarných umělců a přípisem sl. Marie Špálová, Sobotka.
Z posudku Prof. PhDr. Tomáše Vlčka, CSc.:
Obraz je esencí Špálovy euforie z vítězství národa, který po přestálých útrapách Světové války dosáhl své samostatnosti. Námět obrazu charakterizuje jeho název ,, Svoboda “. Jeho obsah je však širší, souzní se Špálovým tvůrčím nadšením z melodických motivů lidové zpěvnosti a ze Špálovy snahy vtělit je do dynamického výrazu malby, která se u Špály v tomto období směřovala, obdobně jako u Josefa Čapka k jasnosti znaku.
Ke zkratkovitosti výtvarného přednesu směřoval především rukopis Špálovy malby, zde uplatněný v širokých tazích štětce. Tyto tahy jasně zviditelňují podstatu skladby tohoto jedinečného Špálova díla.
Z publikace Václav Špála, Mezi avantgardou a živobytím, NG v Praze 2005:
Poválečná doba ale přinesla něco nového i ve Špálově díle, respektive i v jeho postoji. Vznik nové republiky byl pro řadu lidí obrovským vítězstvím, úspěchem, který do velké míry ovlivnil jejich život, a cítili, že je třeba aktivně se zapojit do, řečeno dobovými slovy, budovatelské činnosti pro vlast. Jedním z mnoha cílů tehdejší levicově zaměřené společnosti byla demokratizace umění, aby kdokoliv měl přístup ke kvalitnímu, modernímu, českému umění. Pro Špálu to znamenalo, že se na rozdíl od předchozích let začal intenzivně věnovat grafice (i když je pro něj typické, že začal v roce 1917 svým dnes již chronicky známým portrétem), ilustraci, návrhům na knižní obálky a plakáty apod. Špála je i autorem dnes již legendárního plakátu k první výstavě Tvrdošíjných. Josef Kroutvor poznamenává, že Špálův plakát pro Tvrdošíjné je podobný výkřiku a má v sobě něco z prvních manifestů moderního umění, a že je totiž sám manifestem! Černý kosočtverec je zároveň primitivní erotický symbol, černošská maska, ale také hranatý, kubistický tvar s expresivním nábojem. Z dalších realizovaných návrhů můžeme uvést například obálku katalogu druhé výstavy Tvrdošíjných (1920), plakát k výstavě Umění v módě (1921) pořádané Artělem, či k posmrtné výstavě Otakara Marvánka (1923). Mezi nerealizované, ale velmi dobře hodnocené práce patří Špálův návrh plakátu na téma osvobozené vlasti, který byl prezentován na Výstavě propagačního plakátu Československé republiky v Topičově salonu, představující polozahalený dívčí akt se dvěma ratolestmi vítězství v rukou.
Václav Nebeský, Výstava propagačního plakátu Československé republiky, Tribuna I, 1919, č. 65, s. 5.:
[…] je ve Špálově návrhu sdostatek ruchu, aby dovedl hlasitě na pouličního chodce zavolati, a pak, upoutav jeho pozornost, k němu vábivě promluviti.“
Malíř a ilustrátor, spolutvůrce specifické české lyrické verze kubismu. Studoval krátce na AVU v Praze u prof. V. Bukovace a F. Thieleho, podstatně jej však orientovalo Munchovo umění, fauvismus a kubismus. V r. 1911 se stal spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců, r. 1917 Tvrdošíjných, reagujících na kubismus programově, ale vytvářejících již jeho svébytné verze. Proto se také Špála cítil blízkým J. Čapkovi. Po roce 1920 si formuloval svůj specifický rukopis, způsob práce s nelomenou barvou a jednoduše konstruovaným prostorem budovaným širokými tahy štětce. V jeho díle se také v té době ustálily typické náměty smyslově a citově pojatých zátiší a krajin s řekou z okolí Berounky a Otavy. A. Matějček: V. Špála, Praha 1948, J. Kotalík: V. Špála, Praha 1972.
Autor viz T 2/549, TD 187, V 4/324, TB 31/325, B 9/733, NEČVU 2/836, 2/1019.