"Olej na lepence, 37 x 63 cm, rámováno, datace 1910, signováno vlevo dole V. Špála 10, zezadu opatřeno výstavním štítkem.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové, PhD.
Vystaveno:
Má vlast - Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, 4. 9. - 1. 11. 2015;
Václav Špála, Posmrtná výstava, S.V.U. Mánes, Praha, září – listopad 1947, kat. č. 68;
Figurální obrazy, Výstavní síně Mánesa, Praha, červen – srpen 1957, kat. č. 45.
Publikováno:
Václav Špála, Mezi avantgardou a živobytím, Národní galerie v Praze, 2005, nestr. příloha;
Metamorphoses – Proměny ženy ve výtvarném umění, Galerie Diamant S.V.U. Mánes, 2013, str. 337;
Má vlast - Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, 4. 9. - 1. 11. 2015, str. 457.
Komentář PhDr. Rey Michalové, PhD.:
Obraz Idyla, označovaný v literatuře také názvy Dívky či Koupání, je Špálovým vynikajícím a pozoruhodným dílem z období jeho raných tvůrčích výbojů. Roku 1909, kdy tento delikátní obraz vzniká, opouští mladý Špála z nespokojenosti s konzervativní výukou Akademii výtvarných umění, avšak téměř současně je (na doporučení Jana Štursy) přijat za člena Spolku výtvarných umělců Mánes. Právě tehdy se ustavuje jeho nevlastnější výtvarný výraz - zcela originální, lyrická varianta fauvismu, jak přesně dokládá posuzovaný obraz. Tato fáze je zásadním mezníkem v autorově tvorbě na cestě k jeho vrcholným realizacím.
V obraze Idyla je již precizně definován charakter Špálovy tvorby - neobyčejná schopnost barevného cítění a smysl pro přesně rozvržený tvar. Naplno se tu projevuje typická barevná i tvarová rytmizace, v akordu zelené, modré a jemnějších tělových odstínů. Malíř vytváří neobvykle poetickou vidinu, sevřenou v harmonické, oválné kompozici s výraznými plány, odstupňovanými prostorově i barevně. Panorama jezera je rámcem k prezentaci rkásných ženských tvarů pomyslných Tří Grácií. Vnadné akty personifikují smyslnost, šířeji živelnost a radostnost prosluněné přírody. Václav Špála vytváří archaickou scénu koupání, současně obestřenou archaickou náladou přírodního mýtu. Zajímavé je, že tuto klasicizující vizi uplatnil autor také v návrzích fresek domu v Sobotce (1910). Osobně považuji dílo Idyla za nesmírně obohacující náš obraz o autorově vývoji a myšlenkové konstrukci jeho tvorby. Je to dílo předznamenávající jeho další vrcholné realizace na poli figurální malby /Eva s jablkem (1911-1912, NG v Praze), Koupání (1912, ZČG Plzeň), Koupání s duhou (1912, GBR Louny), Tři ženy u vody (1913, NG v Praze) ad.
Významný český malíř a ilustrátor, spolutvůrce specifické české lyrické verze kubismu. Studoval krátce na AVU v Praze u prof. V. Bukovace a F. Thieleho. Pro Špálu, stejně jako pro jeho vrstevníky, byla podnětná výstava E. Muncha konaná v únoru a březnu r. 1905 v prostorách pražského Mánesa, avšak také fauvismus a kubismus. V r. 1911 se stal spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců, r. 1917 Tvrdošíjných, reagujících na kubismus programově, ale vytvářejících již jeho svébytné verze. Po r. 1918 Špála ve svých dílech euforicky reaguje na vítězství českého národa nad útrapami první světové války, které vyjadřuje bytostnými projevy české povahy, rytmem národních písní s jadrnou a přitom lyricky podbarvenou zkratkovitostí. Proto se také Špála cítil blízkým J. Čapkovi, se kterým ho pojil dynamický výraz malby a jasnost znaku. Po r. 1920 si formuloval svůj specifický rukopis, způsob práce s nelomenou barvou a jednoduše konstruovaným prostorem budovaným širokými tahy štětce. V době po první světové válce se na rozdíl od předchozích let začal intenzivně věnovat grafice (v r. 1917 však vytvořil svůj chronicky známý portrét i první plakát k legendární první výstavě Tvrdošíjných), ilustraci, návrhům na knižní obálky, plakáty apod. Z dalších realizovaných návrhů zhotovil obálku katalogu druhé výstavy Tvrdošíjných (1920), plakát k výstavě Umění v módě (1921) pořádané Artělem, či k posmrtné výstavě Otakara Marvánka (1923). Mezi nerealizované, ale velmi dobře hodnocené práce patří Špálův návrh plakátu na téma osvobozené vlasti, který byl prezentován na Výstavě propagačního plakátu Československé republiky v Topičově salonu, představující polozahalený dívčí akt se dvěma ratolestmi vítězství v rukou. V jeho díle se také v té době ustálily typické náměty smyslově a citově pojatých zátiší a krajin s řekou z okolí Berounky a Otavy. V poslední fázi svého uměleckého vývoje našel Špála dominantu v modré barvě. Prof. Matějček o Špálově tvorbě napsal: ""…jeho plátny mluví k nám umělec, jehož dílo vyzrálo v rámci světově orientovaného umění v projev, jehož místní přízvuk má jadrnost a plnost živého nářečí národního.""
Autor viz T 2/549, TD 187, V 4/324, TB 31/325, B 9/733, NEČVU 2/836, 2/1019."