Olej na kartonu, 43,5 x 36 cm, rámováno, pod sklem, datace 1916, signováno vpravo dole VŠpála 16.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Z posudku PhDr. Karla Srpa:
S obrazem, který se původně zřejmě jmenoval jen Jiřiny, jsme se ocitli u zárodku Špálova dlouhodobého motivu, který měl v letech 1916-1917 jednoduché, výrazně oproštěné východisko, jež autorovi umožnilo rozvinout jeho bezprostřední barevné cítění, které se projevilo nejen ve zjednodušeném podání vlastních květů, ale i ve volbě průhledné vázy, jíž pronikal okolní prostor, a v celkovém rozvržení prostředí. Špála vázu postavil na okraj ubíhajícího stolu, který zasahuje diagonálně do obrazového prostoru, pohlceného odstíny červené, zatímco okraje stolu, obrys vázy a desku stolu proniká modrá. V tomto pojetí Špála rozvinul svébytný kontrast chladného a žhavého, s nímž soustavně pracoval. Obraz působí vylehčeným, provzdušněným dojmem, jako by po měsících pobytu v armádě autor obnovoval svůj vztah k empirickému světu, jenž měl vyloženě na dosah ruky, vyšel od základů zrakového vjemu, jenž mu poskytl přitažlivé malířské podněty, kterými například jsou stonky květin uprostřed vázy. Na obraze Špála vyvažoval červené, zkoušel, nakolik může být pozadí monochromní, nakolik se v něm uplatní žlutá jiřina, a kam až může zajít se zelenou. Špála přehodnotil svá raná expresionistická východiska směrem k fauvistickému pojetí, ve kterém barva znamená především senzitivní energii. Obraz je významný i tím, že již ukazuje nového Špálu, jenž se postupně rozvine koncem druhého desetiletí. Přestože jde o obraz namalovaný olejem, působí dojmem, že jde o akvarel, jemuž se Špála věnoval výrazně právě v roce 1916, jak ukazují i práce, jež zaslal na členskou výstavu SVU Mánes, konanou ve stejném roce, v němž akvarely podstatně převažovaly nad olejovými obrazy. Zde jsou nejspíše prameny přitažlivé vylehčenosti a odhmotněnosti Kytice jiřin.