Olej na lepence, 50 x 66,5 cm, rámováno, datace 1912, signováno vlevo dole VŠ 12.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Publikováno:
Václav Špála, Mezi avantgardou a živobytím, Helena Musilová a ed., Národní galerie v Praze, 2005, s. 245.
Z posudku PhDr. Karla Srpa:
Uvolněný rukopis a nejrůznější odstíny zelené vytvářejí nosné prostředí pro zatáčející se křivku železniční trati, která je výrazným geometrickým motivem v celé Špálově rané tvorbě, jenž byl následně nahrazen cestou. Železnice, lemovaná sloupy elektrického vedení předurčila kompozici obrazu. Rozráží prostor na dvě části, které splývají, a prostupují se v úrovni horizontu. Jde o důležité téma přírody a civilizace, které mělo výrazný ohlas v tehdejší poezii Stanislava Kostky Neumanna. Obraz je přínosný i tím, že Špála znázornil koleje v realistické podobě, že byly bezprostředně čitelné, kdežto u okolní krajiny rozvedl již u některých stromů a keřů v popředí svou kubizující stylizaci. Lze na něm sledovat přechod od jeho staršího expresionistického stanoviska k novějšímu kubistickému. Tento z uměleckého hlediska důležitý posun je naznačen některými diagonálami sloupů, stojících v popředí, na němž lze zaznamenat, že u spodní hrany rámu probíhá přes koleje horizontální cesta, že Špála nestál v kolejišti, ale po jeho levé straně. Dá se předpokládat, že obraz vznikl na zcela konkrétním místě. Je překvapivé, jak se námět železniční trati vyskytoval často v rané práci Václava Špály před rokem 1915, kdy vznikaly obrazy, jež pojmenoval Krajina s tratí, Stromy u tratě, Na trati, Trať. Dokonce lze s jistotou říci, o kterou trať šlo: o železnici nedaleko zámku Humprecht, blízko Sobotky, kam se Špála přestěhoval s rodinou v roce 1904. Prostředí kolem Sobotky se stalo do jeho narukování jeho nosným inspiračním zdrojem.