Olej na plátně, 115 x 150 cm, rámováno, datace 1917, signováno vlevo nahoře K. Špillar 1917.
Posoudil a pravost potvrdil prof. PhDr. Tomáš Vlček, CSc. a PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:
Špillarovy velkoformátové alegorie jsou jedním z výtvarných symbolů secese a symbolismu. Byl jedním z nejvýznačnějších tvůrců promyšlených a přitom vznosných i vylehčeně působících kompozic nejednou mimořádných rozměrů – vzpomeňme na dekorace Smetanovy síně Obecního domu v Praze či návrh mozaiky pro jeho průčelí. V tomto působivém plátně z roku 1917 shledáváme bezpečně dosaženou sumu autorova mistrovství co do výstavby obrazového plánu, koloritu i celkové harmoničnosti. Jde o vzácnou práci nesporné malířské kvality.
Významný český malíř patřící k dekorativnímu proudu českého meziválečného umění studoval v ateliéru u F. Ženíška na UPŠ v Praze, kde později vyučoval a nakonec byl na své alma mater jmenován profesorem. Ve svých monumentálních dekorativních úkolech vymaloval Pavilon Pražské obchodní komory na Světové výstavě v Paříži, namaloval rozměrná plátna pro Vlašský dvůr v Kutné Hoře a stojí i za návrhem půvabné mozaiky Hold Praze na Obecním domě. Byl členem S. V.U. Mánes a pro tento kultovní spolek výtvarníků vytvářel i plakáty. Ovládl však i jiné malířské formy, než dekoratérské. Svébytnou krajinářskou formu si Špillar nalezl záhy po roce 1903 ve Francii za pobytu v Onivalu a širším normandském okolí. Tehdy tam v plenéru zachytil množství terénních situací s osobitou vegetací i proměnlivou atmosférou nebe. Drobné studie pak v ateliéru převáděl do mírně již komponovaných obrazů pro výstavy. Pozdější náměty čerpal také z chodského prostředí. Velmi úspěšně se věnoval portrétům, grafice a plakátové tvorbě. Jeho obrazy jsou zdařilou symbiózou symbolismu a secese, která směřovala k jednoduché monumentalitě obrazů plných šťastného poklidu a jasu.
Autor viz T 2/553, V 4/331, TB 31/378, B 9/748, NEČVU 2/838.