Olej na dřevěné desce, 15,5x31,5 cm, rámováno, pod sklem, datace - 1870 – 1875, signováno vpravo dole CS.
Německý básník a malíř období romantismu, Carl Spitzweg, nám v obraze Odpočinek v táboře přináší svůj typický žánrový výjev laděný v příznačně mnichovském biedermaierovském stylu. Malíř autodidakt trénoval svůj rozpoznaný talent v kresbě kopírováním děl především holandských krajinářských mistrů v mnichovské Pinakotéce. Tento vliv drobnopisných a realistických krajin typický pro holandskou krajinomalbu rozpoznáváme i v předloženém obraze, kde je pro žánrový výjev příznačně kladen stejný důraz na vykreslení, jak figurální, tak krajinné složky, přestože zůstal celý život věrný maloformálovým plátnům. Již sám horizontální vývin plátna hovoří o velkolepější snaze zachytit spíše výpravné panorama a vyprávět tak divákovi s co největším detailem. Autor klade důraz zejména na odlišení a přesvědčivé zobrazení různorodých přírodních materiálů a povrchů, podobně jako můžeme připodobnit k tvorbě Josefa Navrátila, se kterým se Spitzweg osobně setkal při návštěvě Prahy v roce 1830. Z hlediska témat se Spitzweg vyjadřoval i karikaturou, humornými narážkami či briskně kritizoval soudobou společnost.