Uhel na skicovacím papíře, 51 x 41 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1920, signováno vlevo dole Štyrský 3/. XI. 20 Praha.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Přestože nelze tuto kresbu srovnat s žádným jiným Štyrského dílem, protože žádné z té doby není známé, lze ji Štyrskému připsat z několika důvodů: rukopisem podpisu, jenž souhlasí s tehdejším Štyrského rukopisem, životními okolnostmi (Štyrský od podzimu 1920 začal studovat na pražské Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Jakuba Obrovského) a hodnověrností sbírky, ve které byla dlouhá desetiletí.
Jde o juvenilii, která nejspíše vznikla jako úkol během ateliérové výuky. Patří k jedněm z vůbec nejstarších známých prací Štyrského (pomineme-li dětské kresby), ve které se vyrovnával se zadaným úkolem ležícího ženského aktu v přírodě, který konvenoval Obrovského zaměření a vlastně odkazoval ke Švabinskému. Na kresbě můžeme ocenit jednak pojetí vegetace, které je značně uvolněné, a začíná se v něm projevovat Štyrského modernistický styl, jednak velmi akademicky podaný ležící ženský akt. Kresba vznikla těsně před Štyrského příklonem k moderní malbě, jenž proběhl v letech 1921-1922, kdy však zatím zůstával jeho styl stále velmi roztěkaný a ještě neměl jednoznačná avantgardní východiska, k nimž dospěl na přelomu let 1922 / 1923. Znalci na kresbě ocení Štyrského přirozené rozevření kompozice, zahájené strmým diagonálním svahem vlevo, po němž následuje vzrostlý, velmi živě podaný les, na jehož mýtině v popředí leží nahá žena, na jejímž těle rychle spočine divákovo oko.
Kresba nás uvádí do Štyrského díla. Obohacuje naši znalost jeho rané školní tvorby. Myslím, že může být obohacením všech Štyrského obdivovatelů, neboť se setkají s úsekem jeho díla, který dosud nebyl vůbec známý.
Slavný český malíř, fotograf, grafik, výtvarník, básník, představitel surrealismu a teoretik. Vystudoval pražskou AVU. Byl velmi aktivní v uměleckém světě, od roku 1923 byl členem Devětsilu, od roku 1933 členem Spolku výtvarných umělců Mánes (1932-1942). V letech 1925-28 žil spolu s Toyen v Paříži, kde svou v podstatě minimalistickou tvorbu nazvali v roce 1926 artificialismem. Seznámili se v roce 1922 a jako umělecká dvojice úzce spolupracovali. Po návratu do Prahy byl šéfem výpravy Osvobozeného divadla. Roku 1934 se, spolu s Toyen, Jindřichem Heislerem a Karlem Teigem, stal spoluzakladatelem Skupiny surrealistů v ČSR v Praze. V ní aktivně působili pouze tři výtvarníci, kromě Štyrského ještě Toyen a Vincenc Makovský. Pražští surrealisté udržovali úzké kontakty se skupinou A. Bretona, jenž dokonce v roce 1935 přijel do Československa společně s P. Éluardem a uspořádal pro pražské surrealisty přednášku. Od tohoto okamžiku oba tito francouzští géniové začali zařazovat Štyrského díla na mezinárodní výstavy surrealismu. V roce 1935 těžce onemocněl. Zabýval se též fotografií, kolážemi, malířstvím, grafikou, knižní ilustrací, poezií, scénografií. Začínal jako kubistický malíř s lyrickým zaměřením, ale brzy přešel k imaginativní tvorbě s výrazným prvkem erotična. Od pobytu v Paříži s Toyen jeho tvorba směřovala k surrealismu. Hlavním zdrojem jeho inspirace se staly sny a jejich prožitek, které pak zpodobnil ve slavném cyklu Kořeny, pro který nalezl P. Wittlich inspirační zdroj v obrazech geniálního J. Mánesa. Kořeny komentoval V. Nezval těmito výstižnými slovy: Nikde se neprozradila účast iluze na vznik nadreality nápadnějším způsobem, jak je tomu v cyklu obrazů Štyrského, jež nesou název Kořeny. Právě obrazy z tohoto cyklu si získaly velkou proslulost, jeden z nich visel v pracovně A. Bretona, ale také na mezinárodních výstavách v Londýně a v Paříži. NG v Praze má z tohoto cyklu ve sbírkách dva obrazy a další jsou v Karlových Varech a Plzni. J. Štyrský patřil k jedněm z prvních evropských umělců, kteří se zabývali barevnou koláží.
Autor viz T 2/570, V 4/385, TB 32/265, B 10/1, NEČVU 2/847.