"Olej na plátně, 85 x 53 cm, rámováno, signováno vlevo dole M.Švabinský, zezadu opatřeno výstavním razítkem.
Restituce z Národní galerie v Praze, zezadu opatřeno štítkem Waldesovy obrazárny W č. 107 a štítek NG v Praze O 1806.
Publikováno:
Jana Orlíková, Ráj a mýtus, Gallery, Praha 2001, str. 64.
Max Švabinský, Prameny sbírka dobrého umění, S.V.U. Mánes – Svoboda, Praha 1948, č. 7.
Text z knihy Ráj a mýtus PhDr. Jany Orlíkové:
V zimě roku 1914 se ve Švabinského skicáku snad poprvé objevuje tvář Anny Vejrychové, krásné ženy Rudolfa Vejrycha. V roce 1915 - v květnu – vznikl v ateliéru u Prašné brány rodinná podobizna Rudolfa, Anny a jejich malé dcerušky, která se po roce objeví na stěně obrazu Ateliér. V roce 1915 nakreslil Švabinský svou švagrovou Annu samotnou osmkrát. Ty kresby jsou tak plné okouzlení, že je možno je prohlásit za jedny z nejkrásnějších milostných vyznání v našem výtvarném umění. Ateliér je velmi reálným podobenstvím. Na obraze malíř, v tomto případě nesporně sám Švabinský, ve svém ateliéru před obrovským plátnem maluje ženu pózující mu s věncem na hlavě a s kyticí tulipánů v ruce. Je zahalena do drapérie, která odhaluje její krásný krk a plná ramena. Je to Anna Vejrychová. Výsledkem je skutečné umělecké dílo. Kromě obsahu osobního řeší Švabinský i obecnou úlohu. Ateliér je oslavou umělecké práce i podnětů, které k ní vedou, je však zároveň i velkou úlohou kompoziční a koloristickou. Ateliér je skutečným předělem ve Švabinského tvorbě. Jím se končí období mládí a první zralosti, období, v němž umělec hledal a nacházel cestu, období velkých úspěchů. Ateliérem počíná krásné období mužného smyslového okouzlení, které se Švabinskému podařilo v nejlepších dílech odvážně a přitom cudně vyjádřit. Zároveň se Ateliérem počíná období směřující k velkým syntetickým pracím, k nimž se ve svých čtyřiceti třech letech cítil již povolán.
Přední český malíř a grafik, studoval u M. Pirnera na AVU v Praze, později na své alma mater vedl grafickou speciálku a byl na ní jmenován profesorem. Jeho dílo se odvíjí od symbolismu a impresionismu, který poznamenává také jeho smyslový vztah k přírodě a ženské postavě. Byl dokonalý kreslíř a rytec s velkým smyslem pro detail. Jeho tvorbu charakterizuje zejména dobově příznačná kolorovaná perokresba Splynutí duší z roku 1896, kvintesence českého ""fin de si?cle"", olej Chudý kraj z roku 1899, plně postihující atmosféru české secese, z jejíhož názoru vyšel, a návrhy na barevná okna katedrály sv. Víta v Praze. Byl vynikající kreslíř neobyčejné technické zručnosti. Za skutečně působivou dobu od roku 1897, kdy vznikl jeden z jeho prvních leptů až do roku 1961, kdy své grafické dílo uzavřel litografií Amarylis u moře, prošla jeho grafika mnoha tvůrčími obdobími. Proslul také jako tvůrce portrétní galerie ""českého slavína"", zahrnující klasiky české literatury, výtvarné umělce, vědce, ale i politiky. Zpodobnil však i osobnosti světové. Další oblastí jeho zájmu byla krajinářská kresba a grafika navazující na pozdní impresionismus osobitého luministního ladění.
Autor viz T 2/573, 2/781, TD 191, 224, V 4/393, 6/440, TB 32/330, B 10/23, NEČVU 2/848."