"Tužka a akvarel na papíře, 43,5 x 29 cm, rámováno, pod sklem, datace 1926, signováno vpravo dole 11/II. Franta Tichý 26, vlevo dole opatřeno věnováním Marii.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Jaromíra Zeminy.
Publikováno:
Jan Tomeš, František Tichý, Malířské dílo, Odeon, 1976, č. 164.
Komentář PhDr. Jaromíra Zeminy:
Je to nepochybná a velmi vzácná práce Františka Tichého z údobí, kdy se jako malíř teprve nacházel. Obraz je pozoruhodný nejen pro své výtvarné kvality, nýbrž i pro svůj námět – jeden z prvních cirkusových výjevů v Tichého malířském díle. Tato Krasojezdkyně spolu s jinými tehdejšími obrazy z prostředí cirkusu, z nichž výtvarným pojetím je jí nejbližší olejomalba Před cirkusem z roku 1927, dokazuje, že Tichý se zabýval touto tematikou – po 1. světové válce mezi umělci vůbec oblíbenou – už před rokem 1930. (Tehdy cirkusovou praxi důkladně poznal v marseilleském cirkuse Pinder, pro nějž jako výtvarník pracoval). Ve velké monografii Jana Tomše František Tichý – malířské dílo, vydané nakladatelstvím Odeon roku 1976, je Krasojezdkyně reprodukována pod číslem 164.
Světově uznávaný český malíř, grafik, ilustrátor a scénický výtvarník se nejprve vyučil litografem, aby pak směřoval své kroky na AVU v Praze do ateliéru J. Obrovského a K. Krattnera. Studia nedokončil, protože se nechtěl přizpůsobovat akademickým postupům. Otevřel si vlastní ateliér a protože jeho portrétová tvorba příliš kupců neměla, nabídl své služby scénického výtvarníka Švandovu divadlu v Praze. Ve dvacátých letech se věnoval také knižní grafice. Pro jeho umělecké formování byl důležitý jeho pobyt ve Francii, kam se přestěhoval v roce 1929 a jeho obrazy s náměty z cirkusového světa. Protagonisté v postavách klaunů, krasojezdkyň a akrobatů se pro něj stali metaforou lidského života s jeho vratkostí a tragismem nebo melancholií. První díla s tímto námětem pocházejí již z počátku 20. let a nesou ještě pozůstatky expresívní barevnosti. Barevné cítění se u Tichého začalo proměňovat v Paříži pod vlivem světelného lyrismu G. Seurata. Základem jeho prací však zůstala fantazie tvarová a kreslířská spolu s citovým výrazem, blízkým v počátku rané Picassově grafice z prostředí cirku. Častý motiv balance neopisoval jen artistický výkon, ale byl mu rovněž metaforou lidské existence. Aniž by vyslovoval sociální tendenci, zdůrazňovala jeho tvorba naléhavost lidského osudu, která posouvala poetismus směrem k dramatu a tragičnosti. Umělecký kritik V. Nebeský o způsobu Tichého malby napsal: ""Motiv sestavený z jakýchsi paprsků - čar, které se kladou nad sebe, křížíce se a zhusta se rozkládajíce v drobné stehy po divizionistickém způsobu, zdá se, jakoby byl tkán ve světle, nabývaje takto již samým prostředím, z něhož se rodí, podoby zjevení."" Tyto rysy byly typické i pro jeho rozsáhlou tvorbu ilustrační a knižní a objevily se i v jeho plakátech a scénických návrzích. Vedle toho Tichý navrhoval i šperky převážně s figurálními náměty.
Autor viz T 2/590, TD 195, V 4/445, 6/448, B 10/176, NEČVU 2/857."