"Kombinovaná technika na papíře, 56 x 46,5 cm, rámováno, v paspartě, datace 1945, signováno vlevo dole Tichý 45
Dílo nám předkládané je nádherným příkladem autorovy tvorby čtyřicátých let. Milosrdný samaritán, biblické téma, které inspirovalo umělce napříč dobou se nám zračí rukou Františka Tichého v jeho typickém kresebném stylu. Evangelijní podobenství vypráví o zželení se Samaritána nad zbitým a oloupeným pocestným. Jedinému Samaritánovi se ho zželelo, jen on podal pomocnou ruku oběti. Tichý tento výjev zobrazil se svým skvělým citem pro divadelní formu. Samaritán je zobrazen jako velký, statný, bojácný ochranitel a poutník je křehkým lidstvím, kterému je potřeba pomoci. Ona forma, plastičnost postav napovídá vše, co je třeba k rozeznání aktérů. František Tichý daný motiv zobrazil ve své tvorbě vícekrát. Zoto dílo je ale jedinečné svým předlohovým charakterem, protože právě tento Milosrdný samaritán je ten, který se stal předlohou pro pozdější grafické dílo. Celý motiv Tichý mistrně vystavěl, vše hraje svou expresivní formou a i typický oslík, tentokrát odvrácený od diváka, je potřebným kouskem díla. Dílo je skvělým příkladem procesu tvorby autora, dokladem jeho skvělé práce.
Světově uznávaný český malíř, grafik, ilustrátor a scénický výtvarník se nejprve vyučil litografem, aby pak směřoval své kroky na AVU v Praze do ateliéru J. Obrovského a K. Krattnera. Studia nedokončil, protože se nechtěl přizpůsobovat akademickým postupům. Otevřel si vlastní ateliér a protože jeho portrétová tvorba příliš kupců neměla, nabídl své služby scénického výtvarníka Švandovu divadlu v Praze. Ve dvacátých letech se věnoval také knižní grafice. Pro jeho umělecké formování byl důležitý pobyt ve Francii, kam se přestěhoval v roce 1929. Maloval náměty z cirkusového světa. Protagonisté v postavách klaunů, krasojezdkyň a akrobatů se pro něj stali metaforou lidského života s jeho vratkostí a tragismem nebo melancholií. První díla s tímto námětem pocházejí již z počátku 20. let a nesou ještě pozůstatky expresívní barevnosti. Barevné cítění se u Tichého začalo proměňovat v Paříži pod vlivem světelného lyrismu G. Seurata. Základem jeho prací však zůstala fantazie tvarová a kreslířská spolu s citovým výrazem, blízkým v počátku rané Picassově grafice z prostředí cirku. Častý motiv balance neopisoval jen artistický výkon, ale byl mu rovněž metaforou lidské existence. Aniž by vyslovoval sociální tendenci, zdůrazňovala jeho tvorba naléhavost lidského osudu, který posouval poetismus směrem k dramatu a tragičnosti. Umělecký kritik V. Nebeský o způsobu Tichého malby napsal: ""Motiv sestavený z jakýchsi paprsků - čar, které se kladou nad sebe, křížíce se a zhusta se rozkládajíce v drobné stehy po divizionistickém způsobu, zdá se, jakoby byl tkán ve světle, nabývaje takto již samým prostředím, z něhož se rodí, podoby zjevení."" Tyto rysy byly typické i pro jeho rozsáhlou tvorbu ilustrační a knižní a objevily se i v jeho plakátech a scénických návrzích. Vedle toho Tichý navrhoval i šperky, převážně s figurálními náměty.
Autor viz T 2/590, TD 195, V 4/445, 6/448, B 10/176, NEČVU 2/857."