Tuš na papíře, 19 x 17 cm, rámováno, pod sklem, signováno vpravo dole Trnka.
Ilustrace k pohádce O Ševci, z knihy Horák Jiří, České pohádky, Josef R. Vilímek 1944, str. 275.
Významný český malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor a loutkový, divadelní i filmový výtvarník. Studoval UPŠ v Praze v ateliéru u J. Bendy, mezi jeho učitele malířství patřili také F. Kysela, Z. Kratochvíl a A. Hofbauer, učitelé sochařství J. Mařatka nebo J. Horejc, učitelka keramiky H. Johnová a sklářství J. Drahoňovský. V r. 1931 se v Praze konala Mezinárodní loutkařská výstava a devatenáctiletý mladík na ní měl věnován celý vlastní díl expozice. V té době už spolupracoval s prof. Skupou a jeho divadlem, kde dodal dnešní tvář již dříve vytvořené známé loutce Hurvínka. Po absolutoriu se k němu štěstí neotočilo zády a nastoupil prakticky vzápětí do největšího nakladatelského domu Melantrich, kde se věnoval kresbám do novin a časopisů. R. 1936 se po odjezdu Voskovce a Wericha uvolnily prostory divadla Rokoko a Trnka se jich ujal. Založil tam vlastní scénu Dřevěné divadlo. Odehrál tři autorská a premiérová představení, ale díky svatební cestě a manažerské benevolenci divadlo přenechal raději dalšímu nájemci. Začal se však věnovat ilustraci knih a nedlouho poté získal první vavříny. Ve válečných letech se Trnka věnoval svému prvnímu malířskému období, které představuje jeden z jeho tvůrčích vrcholů. Z tématických žánrů se věnoval portrétům, zátiším, krajinám, ale také jemu velmi blízkému tématu - obrazům s motivem divadla. V malířství je solitér, přesto naprosto výjimečný a nepřehlédnutelný. Na konci války ho zachránilo před totálním nasazením angažování na Barrandově, ale po válce už jeho kroky mířily jinam. V r. 1946 založil studio Loutkového filmu, na jehož místě dnes stojí Nová scéna ND. Právě práce na animovaných filmech, a zejména obrovský mezinárodní úspěch filmu Sen noci svatojánské, mu přináší mezinárodní proslulost. I v této době si však stále nacházel čas na ilustraci a jeho poslední vlna malířského období, kdy se vrátil k plátnu, jsou šedesátá léta. V tomto období z nich vyzařuje radost a osobitá umělcova imaginace, která společně s jeho pevným a svěžím autorským rukopisem představuje mimořádně důstojnou epochu. Ve stejný čas také nechal promlouvat svůj rukopis i skrze sochy. Trnkovo dílo je určeno pro nejširší diváckou obec a plným právem se dá označit jako nadčasové.
Autor viz T 2/606, TD 199, V 4/471, B 10/277, NEČVU 2/869.