Hutní krakelované sklo, 16 x 16 x 16 cm, datace 1982.

Autor díla v šedesátých letech studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové ve speciálním sklářském ateliéru prof. Stanislava Libenského. Společně s J. Zoričákem, M. Karlem, A. Vašíčkem a O. Plívou po roce 1970 zaujal odbornou veřejnost broušenými plastikami z optického skla. Tomuto pojetí tvorby skleněných plastik v podstatě zůstal věrný až dodnes. Nejtypičtější je pro autora tvorba skleněných objektů z různobarevných dílů, a to s dokonale vybroušeným a vyleštěným povrchem. Nepochybně cennou zkušeností ale pro něj také byla práce na cyklech „Ne-nádoby“ a „Vyrušené napětí“ v letech 1981-1984, na nichž si ověřil jak možnosti hutního tvarování skla, tak napadání povrchu skla dlátem, štípáním samotného materiálu. Nabízené dílo pochází právě z tohoto cyklu a ono kontrolované narušení hmoty skla vytvořilo prasklinu v rohu plastiky. Ta se rázem ocitla na pomezí své existence jako nádoby, její užitkové funkce. Toto smělé počínání, kdy sklář vědomě narušil ucelené hranice produktu, otevřelo nové možnosti nahlížení na sklářské řemeslo a jeho obzory. Pavel Trnka za svou tvorbu získal mimo jiné Cenu ministra kultury (1975), 1. cenu v soutěži na výzdobu stanice pražského metra (1983) a zlatou medaily v The International Exhibition of Glass Kanazawa (2007). Jeho dílo je zastoupeno v domácích i zahraničních sbírkách skla a moderního umění.