Dotaz na položku
Odeslat dotaz na položku odborníkovi European Arts Investments s.r.o.
Díky souhlasu s využitím technologie cookies nám dovolíte ukázat Virtuální prohlídku i přímý přenos z našich aukcí přímo na našich stránkách.
Vyhráváte, Váš limit na vyžádání. Limit lze zvýšit.>
Olej na plátně adjustovaném na lepence, 95 x 75 cm, rámováno, datace – okolo r. 1900, signováno vpravo dole J Ullman.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Mgr. Michaela Zachaře.
Provenience:
Z majetku Karla Čapka.
Vystaveno a publikováno:
Má vlast - Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, Správa Pražského hradu a S.V.U. Mánes, 4. 9. – 1. 11. 2015, str. 362.
Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:
Významný český malíř JOSEF ULLMANN (1870 – 1922) byl nezastupitelným příslušníkem Mařákovy krajinářské školy na pražské Akademii. Svá studia započal 1894 a posléze strávil několik let v Mnichově, aby se nakonec opět znovu přihlásil k doplňovacímu studiu k Mařákovi. Trefně připomíná prof. Tomeš v úvodu katalogu Sbírky moderního umění I. Národní galerie v Praze již r. 1951 v Ullmannově medailonu, že „po svých mnichovských počátcích se stal žákem krajinářské školy Mařákovy a s tímto okruhem jsou spojena díla jeho mladých let, dnes málo známá“. Dále pak sumárně postihuje typiku Ullmannova odkazu – „byl jedním z typických představitelů české krajiny, vyjadřované nejprve subjektivní náladovou notou a kolem roku 1910 pak barevným, plošně chápaným dekorativismem“. Jedním ze základních témat tehdejší svobodou naplněné malby bylo téma krajiny a figury. Rozvíjeli je umělci velikosti V. Brožíka, V. Hynaise i J. Schikanedera, jejichž významné obrazy ovlivňovaly a určovaly zrání mnoha mladých výtvarníků. Nicméně velkým dojmem zapůsobil roku 1896 rozměrný obraz J. Schussera s motivem dámy sestupující po schodech v parku za podzimního větru (NG v Praze), k němuž se následně přimykaly obdobné obrazy Hudečkovy (Listopad, U potoka), Slavíčkovy, ale též Wiesnerovy, Arno Nováka aj. Téma figury rozvíjel Ullmann střídmě, nicméně ne zanedbatelně. Dnes nezvěstný obraz „Z českého ráje“ reprodukovaný celostránkově ve Zlaté Praze r. 1901 vykazuje známky velkorysého kompozičního rozvrhu (půjde jistě o rozměrné pláno) a ve zvolené hloubkové perspektivě působí sice trochu ilustrativně, ale zato divácky velmi působivě. V obdobném gardu pojímá Ullmann figuru i na dalších obrazech z doby pozdější, byť v živelnější impresivní technice je zdařileji integrována do celkového přediva štětcových tahů. U posuzovaného obrazu jde zjevně o veskrze promyšlený až obřadně pojatý celek, jde o svého druhu scénu, scénografické pojetí včetně podvečerního aranžmá s paprsky zapadajícího slunce. Ostatně řada Ullmannových děl z doby kolem roku 1900 pracuje s ohnivým či aspoň patrným přísvitem dosahujícího dne („Poslední paprsek“). Štětcová technika je zde volná, lehce impresivní, barva hutná, ale nikoli vazká, obraz si zachovává dostatečnou jiskru a netěžkne příliš. Kolorit umělec rozehrává do opojné palety tónů, spíš zdušených, celek je sonorní melodií v mollovém ladění s elegickým, lehce melancholickým vyzněním – jako bychom slyšeli kultivovaný projev Dvořákových Dumek či Sukových secesních kusů. Jde o Ullmannovo mistrovské rané dílo, v němž rezonují pocity dobových sladkobolných nálad, zmaru a chátrání… Dataci lze vymezit léty 1900 až 1905.
Významný český malíř, krajinář, který je řazen mezi průkopníky impresionismu u nás. Malířství začal studovat v Mnichově, později se stal žákem M. Pirnera a J. Mařáka na AVU v Praze. Umělecky Ullmanna formovala chittussovská krajina a také tendence krajinářské secese, jíž měl možnost v Mnichově soustředěně poznávat - roku 1895 viděl v Glaspalastu bezesporu výstavu Worpswedských s jejich náladovými melancholickými plátny, v nejranějších pracích se tak snoubí romanticko-realistický názor s dekorativismem secese (březové háje), postupně s uvolněním štětcového přednesu se posiluje vizuální složka a Ullmann přechází k technice větších či menších skvrn, barvy roztírá do sucha do podložky i vrší v pastách, kombinuje olej i temperu a dosahuje skutečného technického mistrovství. Od roku 1900 se jeho obrazy začaly objevovat pravidelně na stránkách Zlaté Prahy a jiných předních časopisů té doby. Po raných baladických obrazech soumraků a secesně aranžovaných krajin zaměřil Ullmann svoji pozornost po roce 1905 na realističtější krajinářské náměty a také uvolnil svůj malířský rukopis směrem k autonomnější barevné skvrně. Bývá řazen k průkopníkům impresionismu u nás, což připomněla například výstava Variace impresionismu v českém malířství pořádaná koncem sedmdesátých let v někdejší Středočeské galerii. Vrcholné období jeho činnosti nastává koncem první světové války, kdy vznikají jeho výhledy do otevřené krajiny. Teprve nadprodukce několika posledních let přinesla občasná zakolísání a nepokryté posílení manýry, jež tolik dráždila mladou avantgardu.
Autor viz T 2/619.
Odeslat dotaz na položku odborníkovi European Arts Investments s.r.o.