Olej na plátně, 39 x 49 cm, rámováno, datace – okolo r. 1900, signováno vpravo dole monogramem JU.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:
Ullmannovým studiím v Praze u profesorů Julia Mařáka a Maxmiliána Pirnera předcházel pobyt v Mnichově, kde se kolem roku 1895 měl možnost seznámit s aktuálními malířskými směry. Po vzoru Mařáka se věnoval na sklonku devadesátých let hlavně lesním interiérům a kolem roku 1900 vystavoval v Rudolfinu několik březových hájů. Než se začal kolem roku 1910 naplno věnovat technice impresionismu, maloval splývavou štětcovou technikou s občasnými akcenty v pastě pro zvýraznění objemů či nasazení světla. Jeho rané obrazy bývají obestřeny melancholií a nejednou překvapí až baladičností cizokrajného charakteru. Představený obraz v jemně namodralém tónu souzní s Ullmannovými nokturny přelomu století a s jeho odlehlými přírodními partiemi, v nichž vertikála stromů určuje i efekt prostoru, jímž procházíme.
Významný český malíř, krajinář, který je řazen mezi průkopníky impresionismu u nás. Malířství začal studovat v Mnichově, později se stal žákem M. Pirnera a J. Mařáka na AVU v Praze. Umělecky Ullmanna formovala chittussovská krajina a také tendence krajinářské secese, jíž měl možnost v Mnichově soustředěně poznávat - roku 1895 viděl v Glaspalastu bezesporu výstavu Worpswedských s jejich náladovými melancholickými plátny, v nejranějších pracích se tak snoubí romanticko-realistický názor s dekorativismem secese (březové háje), postupně s uvolněním štětcového přednesu se posiluje vizuální složka a Ullmann přechází k technice větších či menších skvrn, barvy roztírá do sucha do podložky i vrší v pastách, kombinuje olej i temperu a dosahuje skutečného technického mistrovství. Od roku 1900 se jeho obrazy začaly objevovat pravidelně na stránkách Zlaté Prahy a jiných předních časopisů té doby. Po raných baladických obrazech soumraků a secesně aranžovaných krajin zaměřil Ullmann svoji pozornost po roce 1905 na realističtější krajinářské náměty a také uvolnil svůj malířský rukopis směrem k autonomnější barevné skvrně. Bývá řazen k průkopníkům impresionismu u nás, což připomněla například výstava Variace impresionismu v českém malířství pořádaná koncem sedmdesátých let v někdejší Středočeské galerii. Vrcholné období jeho činnosti nastává koncem první světové války, kdy vznikají jeho výhledy do otevřené krajiny. Teprve nadprodukce několika posledních let přinesla občasná zakolísání a nepokryté posílení manýry, jež tolik dráždila mladou avantgardu.
Autor viz T 2/619.