Akvarel na papíře, 38 x 95 cm, rámováno, datace 1910, signováno vpravo dole JU 10.
Vystaveno:
Rubešova galerie
Internationale Kunst-Ausstelung Amsterdam, 1912.
Pro tento obraz si Uprka zvolil výrazně panoramatický formát, a tak ačkoliv je dominantou celé kompozice dívka ve svátečním kroji, nemůžeme říci, že by krajinná složka byla doslova upozaděna, neboť svou šíří zabírá značnou část plochy obrazu. Námět obrazu tematicky odpovídá Uprkově nadšení a fascinaci folkórem; portrétovaná dívka je oblečena v kompletním kroji, ačkoliv nám je viditelná pouze jeho horní část od pasu nahoru - vyztužené rukávce, bohatě škrobený límec, zpod jehož krajky prosvítá barevně prošívaná kordulka a nakonec rudý šátek zakrývající dívčiny hnědé vlasy, který je u temene svázán a přetočen tak, že splývá v předu na jejích prsou. Pohled mladé dívky, jak už tomu u Uprkových portrétů bývá, směřuje dolů k zemi, vyjadřuje tak skromnost, pokoru a snad i úctu k historii a tradici, kterou kroj ztělesňuje. Krajinným pozadím je v tomto případě obilné pole s párem květů vlčích máků, za nimi zalesněné vrchoviny a jasné nebe. Název díla však napovídá, že nejde o pouhý portrét dívky v krajině; Uprkovým záměrem v tomto případě byla zobrazená dívka jako metafora představující nejhřejivější roční období, léto. Právě na něj a na čas dožínek odkazuje pomalu zlátnoucí pole s obilnými klasy, stejně tak jako růžolící dívka, snad zardělá myšlenkou na svou letní lásku.