Olej na plátně, 70 x 47,5 cm, rámováno, signováno vpravo dole JU.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Jaroslava Pelikána.
Komentář PhDr. Jaroslava Pelikána:
Kompozice obrazu, jeho kolorit i rukopis mají charakteristické znaky Uprkova zaužívaného malířského stylu, projevujícího se zřetelně v obrazech „poutí“ z pozdního období tvorby. Oproti obrazům z vrcholného období (1893 – 1905) je figurální kompozice aranžovanější. To souvisí s umělcovými sílícími národopisnými snahami a sklonem k idealizaci, kdy ulpívá stále více na vnějším, barevně hýřivém záznamu svátečních chvil slováckého lidu. Důraz je položen na autentické zobrazení kroje a jeho detailů. Uprka i v tomto období setrvává na osobitě přijatých principech impresionistické malby s využitím barevné skvrny. Usiluje o vyjádření světelné atmosféry, nasazuje čistý zvučný kolorit a výrazné světelné kontrasty, bohatě využívá komplementárního vztahu červených a zelených tónů. Charakteristická je hra šedomodrých stínů na bílých součástech kroje. Příznačná je typologie obličeje ženy a způsob nasazení světelných akcentů, které výrazně kontrastují se zastíněnými partiemi tváře. Rozlehlá louka posetá květy je pojednána zaužívaným způsobem a příznačnou impresivní volností. Rukopis obrazu má všechny charakteristické znaky Uprkova přednesu pozdního období. Barva je kladena na plátno rychlými, temperamentními tahy štětce v širokých a výrazných pastózních tazích a skvrnách.
Jedna z nejsilnějších a nejoriginálnějších osobností českého výtvarného umění z konce 19. a počátku 20. století. Malíř a grafik s osobitým výtvarným projevem studoval u prof. F. Čermáka na pražské akademii. Počátky jeho tvorby jsou spjaty s tříletými studiemi na akademii v Mnichově, kde sbíral cenné podněty u prof. N. Gysise a později u O. Sitze. Po krátkém pražském období spojeném se zápisem u M. Pirnera se na konci 80. let vrací do své domoviny na Moravské Slovácko, které svým koloritem a zvyky zastane jeho hlavní inspirační zdroj. Po roce 1890 se dá v jeho tvorbě objevit náladová verističtější forma, která vyústí na přelomu století v impresivní vazbu, jež se stane signifikantní pro jeho autorský rukopis. Často jsou v jeho virtuózních tazích štětce skvrny velké dva až tři centimetry. Z jeho vrcholných děl vyzařuje radost z barev, pohybu, ruchu, z projevu vitálních sil, a životní optimismus.
Autor viz T 2/622, TD 201, V 4/496, TB 33/587, B 10/345, NEČVU 2/881.