Akvarel na papíře, 38 x 95 cm, rámováno, pod sklem, datace 1910, signováno vlevo dole JU 10, zezadu opatřeno výstavními štítky.
Vystaveno:
Pošova galerie, Vodičkova 10, Praha, mezi lety 1942 - 1946;
Výstava prací Joži Uprky, Dům umělců, Hodonín, 1916;
Rubešova galerie, Národní 28, Praha 2, mezi lety 1913 – 50. léta 20. st.;
Internationale Kunst-Ausstelung Amsterdam, 1912.
Publikováno:
Musilová H., Joža Uprka, Evropan Slováckého venkova 1861 – 1940, 2001, str. 99.
Joža Uprka, Vázání šátků, díl I., První české knihkupectví a nakladatelství Jos. Pitharta v Kroměříži, 1910, str. 15.
Jedna z nejsilnějších a nejoriginálnějších osobností českého výtvarného umění z konce 19. a počátku 20. století; představitel plenérového realismu, impresionismu a secesního dekorativismu. Malíř a grafik, syn rolníka a malíře samouka Jana Uprky z Kněždub, studoval do r. 1881 u prof. F. Čermáka na pražské Akademii. Počátky jeho tvorby jsou spjaty s tříletými studiemi na akademii v Mnichově, kde sbíral cenné podněty u prof. N. Gysise a později u O. Sitze. V Mnichově rovněž spoluzaložil spolek „Škréta“, jehož dalšími členy byli mimo jiné například A. Mucha, A. Slavíček, P. Socháň a L. Marold. Po krátkém pražském období spojeném se zápisem u M. Pirnera se roku 1881 vrací do své domoviny na Moravské Slovácko, které se se svým koloritem a zvyky stane jeho hlavním inspiračním zdroje – na svých plátnech Uprka zachytil každodenní život prostého lidu, práci, obyčeje a slavnosti, podobu lidových krojů i krajinu této oblasti. Na přelomu let 1892–1893 navštívil díky stipendiu Paříž, kde studoval díla starých mistrů a seznámil se se současným uměleckým děním, zejména s impresionistickým stylem, který jej uchvátil natolik, že se stal signifikantním pro jeho autorský rukopis. Za organizační pomoci Alfonse Muchy se v roce 1894 se svým obrazem „Pouť u svatého Antonínka“ zúčastnil pařížského Salónu francouzských umělců a získal tam za něj ocenění Mention honorable a tím pro sebe i známost v zahraničí. Na přelomu 20. století koupil Uprka nedaleko rodného Kněždubu, v Hroznové Lhotě, malý domek, z nějž si vytvořil svůj vlastní malířský ateliér. Ten nechal roku 1904 přestavět podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče na patrovou vilu s dřevěnými prvky inspirovanými lidovou architekturou. V tomto ateliéru pak hostil známé osobnosti ze světa kultury, jako například Zdenku Braunerovou, Leoše Janáčka, či Aloise a Viléma Mrštíkovy. Roku 1902 malíře v Hroznové Lhotě navštívil dokonce i francouzský sochař Auguste Rodin u příležitosti své slavné výstavy, jež se téhož roku konala v Praze.
Za svého života se Joža Uprka dočkal několika souborných výstav například v Praze, Brně nebo v Hodoníně. Na Výstavě Slovácka 1937 byly v rámci národopisné výstavy vystavovány rovněž jeho obrazy. Spoluzaložil Klub přátel umění v Brně, patřil k zakladatelům a později i k vůdčím osobnostem Sdružení výtvarných umělců moravských (S. V. U. M.) se sídlem v Hodoníně. Uprkova vrcholná díla z období mezi let 1899-1905 jsou typická svou barevností, pohybem, optimismem a pojetím světla, což je společný prvek impresionistických obrazů. Na těchto plátnech můžeme často v jeho virtuózních tazích štětce vidět skvrny velké dokonce dva až tři centimetry, které jsou nanášeny do pastózních prstev.
Autor viz T 2/622, TD 201, V 4/496, TB 33/587, B 10/345, NEČVU 2/881.