Olej na plátně, 100 x 73,5 cm, rámováno, datace 1889, signováno vlevo dole Jaroslav Věšín Mnch 89.
V díle se nám nabízí zimní motiv, motiv příjezdu skupiny na saních, která se vrací ze podvečerní projížďky zpátky do sídla. Malíř Jaroslav Věšín zde vypodobnil, v mistrném provedení sobě vlastním, motiv s lidskou stafáží, zanesený na sídlo mimo hlavní trakt města, mimo hluk velkoměsta konce 19. století. Malíř divákovi nabízí pohled na postavu vezoucí se na saních, ovládaných kočím, taženými dvojspřežím. Saně jsou zde energicky předbíhány psem, jenž dobíhá svého druha, který je již v poklidu brány sídla. Tu současně otevírají posluhovači oděni do teplého oblečení, energicky tlačející do křídel kovové brány. Sáně projíždějí zasněženou zimní krajinou, kterou malíř skvěle vymaloval do všech jejích nabízených detailů. Každý kmen, každá větévka má své místo, struktura sněhové pokrývky vybízí k sněhovým radovánkám, a divák může až slyšet, jak sníh praská pod nohami. Kompozice má od počátku esovitý ráz, a tak diváka nutí ji sledovat a neodtrhávat svůj pohled jinam, od sněžných kolejí, přes samotné sáně, bránu, až po venkovsky ražené sídlo, které se majestátně tyčí mezi okolním, až tajemným stromovým. Druhý řád, jež tvoří právě brána se sídlem, je vymalován v tónech šedi a hnědé, kterou narušují žlutavé tóny slunečních paprsku, které se snaží odehnat chmurný stín z dané budovy. Tu pomalu, ale jistě zahřívá sluneční objetí a kupole se střechami tohoto pomníku lidského díla v krajině dostávají pozitivní nádech. Autor dané dílo vytvořil ve svých třiceti letech, ve vyzrálém věku, co do lidského věku, tak do malířského umu a dílo to jen svou kvalitou potvrzuje. Jaroslav Věšín zde vytvořil poutavý pohled na zimní motiv, poutavý pohled na lidské konání a existenci v krajině. Směle a ne neomylně zde můžeme prohlásit, že dané dílo smíme nazývat dílem mistrovským.
Autor viz T 2/649, TB 34/308, B 10/482, NEČVU 2/903.