"Olej na plátně, 70 x 90 cm, rámováno, datace – 60. léta 20. st., zezadu opatřeno pozůstalostním razítkem.
Vystaveno:
Má vlast - Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, Správa Pražského hradu a S.V.U. Mánes, 4. 9.–1. 11. 2015, str. 655.
Umělec se v daném díle dotýká tématu města, městské krajiny a jejích krás. Vobecký se zde vybarvuje ve své ostrakizující, stylizující notě. V díle vytváří pohled na městskou scenérii, se vším co jí charakterizuje, a to jak s obydlími, domy, tak s mostem, který právě střeží koryto řeky, tak také měsíc, který hledí na vše z výšky, jako ponocný střežící městské osvětlení. Dílo je tvořeno plochami barev, po většinou geometrických tvarů, které spolu utvářejí, ačkoliv ne na první pohled právě onu městskou plochu. Malíř městu dodává hravou náladu, přesto je zde cítit pomyslná melancholie, která je dosti často ve dvacátém století spojena právě s námětem města. Město, jako forma života, se svými pravidly a mantinely, podává život opačného, svobodného rázu života otevřené krajiny. Jako široká linie vede vypodobnění řeky ve spodní části obrazu a připomíná, že to právě ona je prvopočátkem života a ne plejáda motorizovaného molochu. František Vobecký se v daném díle odklání od svých typických námětů těla, které tvořil třeba například ve 30. letech a nechává promluvit novou dobu, mechanizaci společnosti, město jako takové.
Český fotograf, malíř a pedagog a znovuobjevený představitel české avantgardy. Studoval v Paříži na Académie Colarossi a École de la Grande Chaumiere. Byl členem ČFVU a v letech 1931 - 1949 SVU Mánes. Sblížil se s osobnostmi avantgardy. Ovlivnily jeho významné výstavy, které do Prahy přinášely impulzy z aktuálních světových uměleckých proudů - především pověstná surrealistická výstava Poesie 1932. Maloval nejprve ve stylu lyrického kubismu. Později ho ale úplně opustil a, jak píše kunsthistorik František Šmejkal, jeho obrazy se začaly ""rodit z nitra, z umělcových představ, ze života snu a nevědomí"". V druhé polovině 30. let Vobecký objevil spontánní, automatickou techniku zvanou dekalkomanie a hodně se jí věnoval. Významnou stopu zanechal také na poli koláže. V surrealistickém období používal fotografii velmi tvůrčím způsobem, při fotografování svých důmyslně nasvícených asambláží vynalézal stále nové postupy. V 60. a 70. letech přednášel jako externista na UMPRUM v Praze. Znovuoživení zájmu o jeho tvorbu přinesla souborná výstava v r. 1985. Jeho práce z různých oborů jsou zastoupeny v NG v Praze, Uměleckoprůmyslovém muzeu, Moravské galerii v Brně, ale také v National Gallery of Art ve Washingtonu či v J. Paul Getty Museu v Los Angeles. V současnosti patří k vyhledávaným sběratelským autorům.
Autor viz Ch 22/103."