Olej na sololitu, 39 x 51, 5 cm, rámováno, datováno zezadu 1988, signováno vpravo dole J. Vyleťal, zezadu opatřeno autorským přípisem s určením a věnováním.
Opatřeno prohlášením o pravosti obrazů autorovy manželky Olgy Vyleťalové ze dne 29. 5. 2002, dále odborným posudkem Prof. PhDr. Františka Dvořáka CSc. a posudkem PhDr. Zbyňka M. Dudy.
Komentář z posudku PhDr. Zbyňka M. Dudy:
Josef Vyleťal byl umělcem, který své představy dovedl skvěle realizovat nejprve v kresbě, aby je v zápětí přenesl do dokonalé techniky realistické malby, v níž se zřetelně uplatňovaly reminiscence na manýristické tendence pražského okruhu umělců na dvoře císaře Rudolfa II., provázané fantaskními vidinami od Bosche po Dalího, ale též mnohými výklady ze světa symbolismu a spiritualismu. Výsledkem Vyleťalovy životní filozofie se v malbě stal jakýsi magický nadrealismus, jenž je směsicí výtažků uvedených stylů a vzorů, dovedených k branám lyrismu se zřetelem na tvárné úsilí a kompozičnost. Podivuhodně symbolickým mottem opředený obraz je zvláštní předtuchou smrti člověka – umělce a je meditativním psychickým ponorem do stavu lidské síly a křehkosti, je nevyvratitelným důkazem o konečném mlčení v zajetí blaženosti. Vlastně všechny tyto metamorfózy jsou ve Vyleťalově obraze – Ikarův pád – obsaženy a jsou jemně zakódovány do přediva temných a světelných efektů, v nichž prim hraje kresebná jistota, pamatující na detailní anatomickou pointu.
Malíř, filmový a divadelní výtvarník, studoval na VŠT v Bratislavě a krátce v ateliéru A. Hoffmeistera na VŠUP v Praze. Jeho tvorba se odráží od strukturální abstrakce a směřuje k imaginativní linii českého malířství poválečné vlny surrealismu. Příznačný je umělcův zájem o fantaskní a magické náměty spojený s virtuózní malířskou technikou, vycházející ze znalosti historických technik, které si objevil jako restaurátor. Patří zároveň mezi přední tvůrce filmového plakátu, jemuž se věnoval od 60. let. V polovině 60. let vznikl cyklus Stromníci - bizarní figury pobývají ve fantastických krajinách plných záhadné vegetace, objevují se lidská torza i surrealistická (náhodná) setkání různých objektů. Jeho fantaskní obrazy jsou inspirovány díly H. Bosche, P. Brueghela, obrazy S. Dalího a M. Ernsta i surrealistickými plátny M. Medka z konce 40. a počátku 50. let. Malíře ovlivnily i kontakty s významnými soudobými kulturními osobnostmi.
Autor viz NEČVU 2/920.