Pastel na papíře, 45 x 31 cm, rámováno, pod sklem, datace 1961, signováno vpravo dole Jan Zrzavý 61 a vlevo dole J.Z., vpravo dole opatřeno autorským věnováním, zezadu opatřeno výstavním štítkem a razítkem.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Jany Orlíkové.
Z posudku PhDr. Jany Orlíkové:
Posuzovaná práce Madona souvisí s dokončením jeho obrazu Zvěstování. Ten ukázal veřejnosti na své výstavě u Topiče v roce 1958. Na námětu pracoval mnoho let a vytvořil v něm jakousi protitézi své slavné Kleopatry. Madona, která v jeho díle občas splývala s milovanou maminkou byla symbolem čistoty i budoucího utrpení, symbolem přinášejícím vykoupení. Není známo mnoho vyobrazení Madony v Zrzavého díle. Náš pastel je barevně vyladěn v jemných odstínech růžové, podobně jako Zvěstování. Je malován s typickou jemností a Madona vystupuje z plochy jako zjevení. Pan Karel Kučera byl blízký Janu Zrzavému na konci života, pečoval o něj a Jan Zrzavý k němu měl plnou důvěru, což při umělcově povaze nebylo samozřejmé. Dá se předpokládat, že věnoval-li mu Madonu považoval toto dílo za významné.
Vystaveno a publikováno:
Metamorphoses, Proměny ženy ve výtvarném umění, Galerie Diamant, S.V.U. Mánes, 2013, str. 4.
Český malíř a ilustrátor, jeden z nejosobitějších českých umělců 20. století, jehož autorský rukopis, světlo vycházející zevnitř kompozice a melancholická nálada jsou poznávacím znamením jeho nejlepších prací. Studoval krátce u E. Dítěte na UPŠ v Praze, ale po vyloučení a s hlubokou nespokojeností v srdci potřeboval autoritu nebo lépe řečeno mentora, který by mu pomohl. Tím se ukázal o několik let starší B. Kubišta. Zrzavý je typickým příslušníkem druhé symbolistní generace svou orientací na niterné prožitky, svým řešením osobní situace ve světě vnímaném jako trvalé ohrožení, i svým smyslem pro ono tajemné a nevyslovitelné v životě člověka. Od r. 1910 vystavoval se skupinou Sursum, v r. 1917 se stal členem Tvrdošíjných, vyrovnává se i s impulsy kubismu. V r. 1918 pořádá svou první výstavu u Topiče a sklízí za ni zasloužené ovoce. Jeho dílo je kladně přijato a i přes drobné výkyvy se s ním bude počítat jako s malířskou veličinou první kategorie i do budoucna. Pro jeho tvorbu bylo určující setkání s dílem Mistra Třeboňského oltáře a Leonarda Da Vinciho, meritem však pro něj byla literatura, zvláště osobnost J. Zeyera, který ho fascinoval, a kterého mu pomáhala odhalovat také Z. Braunerová. Námětově se jeho tvorba podstatně obohacuje pravidelnými návštěvami Benátek a Bretaně. Jeho díla vytvořená na místě nebo po paměti pak znamenají jeho výrazný úspěch v kulturním světě. Od třicátých let se také začíná více než kdy jindy věnovat kresbě, kde nechává promlouvat i otázky náboženské, které si kladl mnohem častěji v rané fázi své tvorby. Jeho kresby také často doprovází i literární díla českých klasiků - K. H. Máchy, K. J. Erbena a oblíbeného J. Zeyera. Poslední velký impuls v jeho četné tvorbě pak znamená Řecko, které pro něj představuje sen o zlatém věku lidstva a kolébku lidské civilizace. Kromě Řecka je to také Vídeň a vídeňské Kunsthistorické muzeum, které pravidelně navštěvuje a obdivuje jeho rozsáhlé sbírky. Tvorba Jana Zrzavého zůstane trvalou hodnotou v pokladnici zlatého fondu českého umění.
Autor viz T 2/738, TD 219, V 5/215, TB 36/466, B 10/921, NEČVU 2/960.