Tužka na papíře, 29,5 x 20,6 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace – 1954, signováno vpravo dole. Jan Zrzavý, vlevo dole J.Z.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa:
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Jde o předlohu k doprovodu básně Petra Bezruče Střemdava bílá (nynější název básně je Třembava bílá nad Pulgary), která sloužila jako předloha k bibliofilskému tisku, vydanému v Olomouci: Petr Bezruč, Básně, Olomoucké železárny Petra Bezruče, 1954. Zrzavý přesně odpovídal na báseň Bezruče, jak naznačuje i jméno v závorce pod názvem: nakreslil Charlotte Cordayovou, proslulou hrdinku francouzské revoluce, která spáchala atentát na Marata, již si Bezruč v básni spojil se vznosnou květinou třemdavou bílou, rostoucí vzácně na jižní Moravě (báseň ostatně byla zařazena do později sestavené sbírky sbírky Jižní Morava v písních Petra Bezruče). Vlastní kresba odpovídá přesné Zrzavého stylizaci, ve které zasadil ženský portrét, upřeně sledující diváka s květy v pozadí, které vytvářely kolem její hlavy až určitou svatozář. Zrzavý tak v pojetí kresby navazuje na své vrcholné období, kdy pracoval pro Aventinum, aby obnovil opět své figurální tvůrčí zdroje v období prvé poloviny padesátých let, které pro něj bylo lidsky nejsložitější. Máme tak před sebou zdařilou ukázku kresby, pocházející z let, kdy se znovuobnovovaly autorovy tvůrčí schopnosti a zároveň i připomínku jeho vztahu ke knize, který dostával v padesátých letech nový rozměr.
Český malíř a ilustrátor, jeden z nejosobitějších českých umělců 20. století, jehož autorský rukopis, světlo vycházející zevnitř kompozice a melancholická nálada jsou poznávacím znamením jeho nejlepších prací. Studoval krátce u E. Dítěte na UPŠ v Praze, ale po vyloučení a s hlubokou nespokojeností v srdci potřeboval autoritu nebo lépe řečeno mentora, který by mu pomohl. Tím se ukázal o několik let starší B. Kubišta. Zrzavý je typickým příslušníkem druhé symbolistní generace svou orientací na niterné prožitky, svým řešením osobní situace ve světě vnímaném jako trvalé ohrožení, i svým smyslem pro ono tajemné a nevyslovitelné v životě člověka. Od r. 1910 vystavoval se skupinou Sursum, v r. 1917 se stal členem Tvrdošíjných, vyrovnává se i s impulsy kubismu. V r. 1918 pořádá svou první výstavu u Topiče a sklízí za ni zasloužené ovoce. Jeho dílo je kladně přijato a i přes drobné výkyvy se s ním bude počítat jako s malířskou veličinou první kategorie i do budoucna. Pro jeho tvorbu bylo určující setkání s dílem Mistra Třeboňského oltáře a Leonarda Da Vinciho, meritem však pro něj byla literatura, zvláště osobnost J. Zeyera, který ho fascinoval, a kterého mu pomáhala odhalovat také Z. Braunerová. Námětově se jeho tvorba podstatně obohacuje pravidelnými návštěvami Benátek a Bretaně. Jeho díla vytvořená na místě nebo po paměti pak znamenají jeho výrazný úspěch v kulturním světě. Od třicátých let se také začíná více než kdy jindy věnovat kresbě, kde nechává promlouvat i otázky náboženské, které si kladl mnohem častěji v rané fázi své tvorby. Jeho kresby také často doprovází i literární díla českých klasiků - K. H. Máchy, K. J. Erbena a oblíbeného J. Zeyera. Poslední velký impuls v jeho četné tvorbě pak znamená Řecko, které pro něj představuje sen o zlatém věku lidstva a kolébku lidské civilizace. Kromě Řecka je to také Vídeň a vídeňské Kunsthistorické muzeum, které pravidelně navštěvuje a obdivuje jeho rozsáhlé sbírky. Tvorba Jana Zrzavého zůstane trvalou hodnotou v pokladnici zlatého fondu českého umění.
Autor viz T 2/738, TD 219, V 5/215, TB 36/466, B 10/921, NEČVU 2/960.