Olej na překližce, 32,5 x 40,5 cm, rámováno, pod sklem, datace 1939, signováno vlevo dole Jan Zrzavý 1939, zezadu opatřeno přípisem s určením a výstavním štítkem Umělecké besedy.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Vystaveno:
Jan Zrzavý, Výstava nových obrazů a kreseb, Alšova síň Umělecké besedy, 3. 12. – 31. 12. 1939, č. kat. 10.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Jakmile byl Jan Zrzavý přinucen politickými okolnostmi vrátit se ze své obdivované Bretaně, rozhodl se najít si nové náměty ve své domovině, v místech, která znal a jež mu byla blízká. Zabýval se jimi sice krátce na počátku dvacátých let, avšak teprve od roku 1939 pro ně nacházel nové, neotřelé výtvarné vyjádření, jež se vyznačovalo jeho vzrůstajícím zájmem o geometrizaci tvaru, jak naznačují chalupy na návsi s trojúhelníkovitými štíty a čtvercovými okny, a perspektivně ubíhající do prostoru. V jednoduchém motivu venkovských stavení z českomoravské vesnice objevil nebývalý, silný půvab, který vyjádřil i tím, že je ponechal v jejich bělosti a pouze u obrysů a střech střídal barevnost. Zde se ukazuje, že Zrzavý pracoval velmi rafinovaně, že do statického námětu vnášel pohyb, který ještě umocnil odhmotněnými stromy, aby jej následně ustálil červenou střechou kostelíka v pozadí. Světlo dopadá na vyobrazení zleva (podporuje jej i umístění autorovy signatury). Zřejmě bylo velmi prudké, neboť Zrzavý mohl zůstat u jednoduchých, abstraktních geometrických tvarů. Možný stín zde nejspíše vyjadřuje použití fialové.
Obraz Z Krucemburku, který byl vystavený na Zrzavého samostatné výstavě v Alšově síni Umělecké besedy (Výstava nových obrazů a kreseb, 3. 12. – 31. 12. 1939, původní cena 2. 500 Kč), jež se již zcela soustředila na autorovy motivy z českých a moravských vesnic, je důležitým objevem, neboť nám podstatně zceluje poznání tohoto pro autora důležitého motivu. Zrzavý jej měl rád, neboť mu v roce 1939 věnoval ještě jeden, rozměrnější obraz Krucemburk, k němuž se vrátil v roce 1959 (oba obrazy jsou dnes v Národní galerii v Praze a byly často reprodukované v Zrzavého monografiích, např. Miroslav Lamač, Jan Zrzavý, Praha 1980, obr. 142 a 143; Jana Orlíková a Karel Srp, Jan Zrzavý, Praha, 2003, obr. 244 a 358). Obraz Z Krucemburku se dá považovat za jeden z nejpromyšlenějších z autorova nového tvůrčího období, kdy v jednoduchosti dokázal objevit mimořádně silný výtvarný náboj.
Český malíř a ilustrátor, jeden z nejosobitějších českých umělců 20. století, jehož autorský rukopis, světlo vycházející zevnitř kompozice a melancholická nálada jsou poznávacím znamením jeho nejlepších prací. Studoval krátce u E. Dítěte na UPŠ v Praze, ale po vyloučení a s hlubokou nespokojeností v srdci potřeboval autoritu nebo lépe řečeno mentora, který by mu pomohl. Tím se ukázal o několik let starší B. Kubišta. Zrzavý je typickým příslušníkem druhé symbolistní generace svou orientací na niterné prožitky, svým řešením osobní situace ve světě vnímaném jako trvalé ohrožení, i svým smyslem pro ono tajemné a nevyslovitelné v životě člověka. Od r. 1910 vystavoval se skupinou Sursum, v r. 1917 se stal členem Tvrdošíjných, vyrovnává se i s impulsy kubismu. V r. 1918 pořádá svou první výstavu u Topiče a sklízí za ni zasloužené ovoce. Jeho dílo je kladně přijato a i přes drobné výkyvy se s ním bude počítat jako s malířskou veličinou první kategorie i do budoucna. Pro jeho tvorbu bylo určující setkání s dílem Mistra Třeboňského oltáře a Leonarda Da Vinciho, meritem však pro něj byla literatura, zvláště osobnost J. Zeyera, který ho fascinoval, a kterého mu pomáhala odhalovat také Z. Braunerová. Námětově se jeho tvorba podstatně obohacuje pravidelnými návštěvami Benátek a Bretaně. Jeho díla vytvořená na místě nebo po paměti pak znamenají jeho výrazný úspěch v kulturním světě. Od třicátých let se také začíná více než kdy jindy věnovat kresbě, kde nechává promlouvat i otázky náboženské, které si kladl mnohem častěji v rané fázi své tvorby. Jeho kresby také často doprovází i literární díla českých klasiků - K. H. Máchy, K. J. Erbena a oblíbeného J. Zeyera. Poslední velký impuls v jeho četné tvorbě pak znamená Řecko, které pro něj představuje sen o zlatém věku lidstvua a kolébku lidské civilizace. Kromě Řecka je to také Vídeň a vídeňské Kunsthistorické muzeum, které pravidelně navštěvuje a obdivuje jeho rozsáhlé sbírky. Tvorba Jana Zrzavého zůstane trvalou hodnotou v pokladnici zlatého fondu českého umění.
Autor viz T 2/738, TD 219, V 5/215, TB 36/466, B 10/921, NEČVU 2/960.