Olej na plátně, 64 x 89,5 cm, rámováno, datace – okol 1855. Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař. Vystaveno: Má vlast - pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu 4.9 - 1.11. 2015. Publikováno: Má vlast - pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu 4. 9. - 1. 11. 2015, str. 181. Hlavním námětem Zvěřinových děl byla především moravská a slovenská krajina. Tato tématika přivodila Zvěřinovi označení pansláva a způsobila, že roku 1859 byl nucen odejít z akademie. To mu však otevřelo nové možnosti. Zvěřina začal vyučovat kreslení za hranicemi své domoviny a četné cesty ho táhly objevovat východní krajiny. Zejména ho oslovil Balkánský poloostrov, procestoval i tehdy málo známé krajiny Slovinska, Srbska, Bosny a Hercegoviny, Makedonie a Albánie. Zvláštním kouzlem na něj zapůsobila přímořská krajina Dalmácie, kde si všiml zvláště Dinárského pohoří. V četných kresbách tužkou a tuží se snažil zaznamenat důvěrný krajinný charakter skalnatých a často vápencových útvarů. Podobný zájem a snahu o vtisknutí určitého pocitu a atmosféry z dané krajinné situace sledujeme i na předloženém díle Krajina s hradem a mostem, avšak těžko můžeme určit, z kterých toulek si malíř zachycenou krajinu ve vzpomínce odnesl. Jako krajinář korespondující přesně své době, snaží se Zvěřina ve svých krajinách zachytit věrně svou dobu a člověka se svou specifickou rolí na daném místě. Touto tendencí je pozorný divák veden až k vzpomínce na nizozemské malíře 17.století, kteří jsou typičtí pro svůj drobnopisný realismus. Ten je v předloženém díle ještě doplněný o romanticky laděnou náladu krajiny, v jejímž ovzduší se hmatatelně stahují mračna v předzvěsti očekávané bouře. Emocionálně nabitá krajina s jejím realistickým detailním vypodobením, tak lze shrnout nejcharakterystičtější rysy mistra kresby a autora obrazu Františka Bohumila Zvěřiny.