Olej na plátně, rentoilováno, 71,5 x 58 cm, rámováno, datace 1843, zezadu na slepém rámu výstavní štítek NG v Praze, Jubiljení výstava J. M. v JPH r. 1971, č. kat. 8, zezadu opatřeno štítkem: Mánes č. 142.

Restaurátorská zpráva od ak. mal. rest. Martina Martana.

Vystaveno:

Mánes 1912, kat. č. 73;

Josef Mánes: Jubilejní výstava. Malby, akvarely a kresby, Obecní dům - výstavní sály, Praha, 1920, kat. č. 56.

Josef Mánes 1820/1871, Jízdárna pražského hradu, srpen – listopad, 1971.

Klasikové 19. století, obrazy ze sbírky Karlštejnské a.s., Galerie Diamant S.V.U. Mánes 5.4. - 27.5. 2012.

Dílo a doba Josefa Mánesa v obrazech 1820–2020 (1.10.-30.12.2020, prodlouženo do 31.1.2021, Galerie Kooperativa, Praha.

Publikováno:

Karel B. Mádl, Josef Mánes: jeho život a dílo, F. Topič, Praha, 1905, s. 53, č. 9.

Jiránek, Miloš. Josef Mánes, Spolek výtvarných umělců Mánes, Praha ,1909, s. 5, č. 22.

Pečírka Jaromír, Josef Mánes, živý pramen národní tradice, Praha, 1940, s. 23 a 64, č. 17.

Jan Loriš, Mánesovy podobizny, Praha, 1954, str. 28 a 76, kat. č. 31, č. 22;

Volavka Vojtěch, České malířství a sochařství 19. století, Praha, 1968, s. 72;

Josef Mánes 1820/1871, Jízdárna pražského hradu, srpen – listopad, 1971, č. 8

Hlaváček Luboš, Josef Mánes a umělecká rodina Mánesů, 1988, str. 161, č. 5.

Jeden z nejuznávanějších českých malířů, o kterém J. Neruda řekl, že každá čárka, kterou po něm máme, má svou uměleckou cenu. Pocházel z významné pražské malířské rodiny a v její tradici pokračoval již od raného mládí. V patnácti letech vstoupil na malířskou Akademii, kde vystudoval u F. Tkadlíka. Dílo Josefa Mánesa má neobyčejnou šířku a obdivuhodnou mnohostrannost, tvořil oleje, akvarely, kresby, volnou a užitou grafiku. Příležitostně navrhoval také živé obrazy a slavobrány. V počátcích je jeho tvorba poznamenána romantismem otcovy tvorby, který se u něj proměňuje do silně osobitého harmonického lyrismu. Ve svém díle se nechával unášet fantazií, ale nebál se zacházet do idyličnosti, znal logiku svého vyprávění a uměl jí dodat potřebné drama, noblesu nebo rozmarné veselí a úsečný vtip. Typickým rysem jeho malířského rukopisu je důraz na lineárně založenou skladebnost. Dílo Josefa Mánesa je nejčistším ztělesněním romantismu v českém umění a nejpříznačněji se projevuje v symbolizaci. Vychází z umělcových názorů a zkušeností, z dějinných událostí, prožitků, ale i vzájemných vztahů mezi všemi oblastmi umění, zvláště pak české literatury, kde pro něj byl obzvláště důležitý jeho přátelský vztah s K. J. Erbenem. Zásadním pro jeho tvorbu bylo zobrazování událostí a postav z českých dějin. Autor se v nabízeném díle projevuje jako výtečný žák svého otce a portrétovanou zachycuje s noblesou a grácií. Mánes se zde ještě drží starých pořádků v duchu portrétování Antonína Machka, ale již se pomalu odhaluje jeho vlastní iniciativa a um. Jedná se taktéž o jedno z prvních děl, které se vymezuje od předešlých spíše miniaturních formátů. Tímto dílem se Mánes hrdě přihlásil k Machkově realismu. Dílo Josefa Mánesa má zjevné podoby a souvislosti s evropským romantismem, zvláště pak s díly německých, francouzských a anglických autorů a zcela jistě vedle nich obstojí. Jeho dílo bylo prezentováno na desítkách výstav v tuzemsku i v zahraničí.