Olej na kartonu, 18 x 24 cm, rámováno, datace – před 1850, signováno vpravo dole Lotti P.
Posoudil a pravost díla potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Vystaveno:
Má vlast - pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu 4. 9. - 1. 11. 2015.
Klasikové 19. století, Galerie Diamant, S.V.U. Mánes a Karlštejnská a.s., 5. 4. - 27. 5. 2012. Publikováno:
Má vlast - pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu 4. 9. - 1. 11. 2015, s. 118.
Klasikové 19. století, Obrazy ze sbírky Karlštejnská a. s., s. 27.
Malířka Charlotta Piepenhagenová věrně pokračovala v malířském odkazu svého otce, známého krajináře Augusta Bedřicha Piepenhagena. Jelikož její otec jí byl velkým vzorem a učitelem, přejímala od něj řadu motivů a scénických prvků. Inspiraci pro své obrazy hledala v romanticky laděné krajinné scenérii, ve které často zpracovávala téma horské stezky s bystřinami, různá lesní zákoutí a uchvátily ji i vysokohorské vodopády Alp. Krajinu často doplňovala figurativní stafáží poutníků či esteticky pojatými lesními lávkami. Nabízené plátno představuje další sféru zájmu romantických krajinářů, kterou byly hradní zříceniny. Právě dominantní zchátralé stavení, které vlivem působení času a síly přírody, získává nádech tajuplnosti a mystičnosti. Charlotta svými precizními tahy štětce velmi jemně a umě vykresluje jednotlivé lístečky keřovitého porostu, či detailně modeluje záhyby okenních sloupků a oblouků. Kostelní zříceninu sice umisťuje do slunného dne, ale i tak na nás scéna působí téměř enigmatickým dojmem.